Kultura Nového Zélandu
Kultura Nového Zélandu je syntézou domorodých Maorů, koloniálních Britů a dalších kulturních vlivů. Nejstarší obyvatelé země s sebou přinesli zvyky a jazyk z Polynésie a během staletí izolace si vyvinuli vlastní kultury Maorů a Moriorů.
Britští kolonisté v 19. století přinesli západní kulturu a měli dramatický vliv na domorodé obyvatele, šířili západní náboženské tradice a anglický jazyk. Postupem času se vynořila výrazná Pakeha neboli novozélandská evropská kultura. Nedávná imigrace z Pacifiku, východní Asie a jižní Asie přispěla ke kulturní rozmanitosti na Novém Zélandu.
Māori a Moriori
Polynéští průzkumníci se dostali na ostrovy mezi lety 1250 a 1300. Během následujících staletí polynéské expanze a osídlení, maorská kultura se vyvinula ze svých polynéských kořenů. Maorové založili samostatné kmeny, vybudovali opevněné vesnice (pā), lovili a rybařili, obchodovali s komoditami, rozvíjeli zemědělství, umění a zbraně a udržovali podrobnou ústní historii.
V určitém okamžiku skupina Maorů emigrovala do Rēkohu, nyní známé jako Chathamské ostrovy, kde rozvíjeli svou odlišnou kulturu Moriori.
Pakeha a smlouva z Waitangi
Pravidelný evropský kontakt začal od roku 1800 a britská imigrace pokračovala rychle, zejména od roku 1855. Evropští kolonisté měli dramatický vliv na Maory, přinesli křesťanství, pokročilé technologie, anglický jazyk, početnost a gramotnost.
V roce 1840 maorští náčelníci podepsali smlouvu z Waitangi, která měla umožnit kmenům žít v míru s kolonisty. Po několika incidentech vypukly od roku 1845 války na Novém Zélandu, kde Maorové utrpěli ztrátu půdy, částečně kvůli konfiskaci, ale hlavně díky rozsáhlým a rozsáhlým prodejům půdy.
Maorové si zachovali svou identitu, většinou se rozhodli žít odděleně od osadníků a nadále mluvit a psát maorsky. S masovou migrací z Evropy, vysokou úmrtností Maorů a nízkou průměrnou délkou života maorských žen, se původní počet obyvatel mezi lety 1850 a 1930 snížil a stal se menšinou.
Evropští Novozélanďané (Pākehā), navzdory své poloze daleko od Evropy, si zachovali silné kulturní vazby na „Matku Anglie“. Tyto vazby byly oslabeny zánikem britského impéria a ztrátou zvláštního přístupu na britské trhy s masem a mlékem.
Pākehā začal vytvářet samostatnou identitu ovlivněnou jejich průkopnickou historií, venkovským životním stylem a jedinečným prostředím Nového Zélandu. Pākehā kultura se stala převládající po válkách, ale po trvalém politickém úsilí se bikulturalismus a smlouva Waitangi staly součástí školních osnov na konci 20. století, aby podpořily porozumění mezi Māori a Pākehā.
Nedávno byla kultura Nového Zélandu rozšířena globalizací a imigrací z tichomořských ostrovů, východní Asie a jižní Asie.
Kreativní sektor
- Ministerstvo kultury a dědictví ukázalo, že umělecký a tvůrčí sektor přispěl k HDP Nového Zélandu za rok končící březnem 2022 částkou 14,9 miliardy dolarů.
- Tento příspěvek činí 4,2 % celkové ekonomiky a je nejvyšší od roku 2000, kdy se začalo s evidencí.
- Do března 2022 bylo v kreativním sektoru zaměstnáno 115 000 osob (32 % osob samostatně výdělečně činných).
Tento článek vznikl s pomocí AI na základě několika zpravodajských zdrojů a naše redakce ho kontroluje podle redakčních zásad. Redakční zásady · Tipy a kontakt
Komentáře 0